Věnováno mému příteli..

Kratičký citát, který mě právě napadl.

snad za to múžeš ty? ..nedělní podvečere..

a možná spíš přemítání.. o cestě člověka muže

poeticky psaná úvaha o mém individuálním názoru na sečtělou společnost a o lidech, kteří knihy zbožňují, po přepracovaní by se mohla stát i básní... v závěru jsem se nechal inspirovat jedním Byronových citátem...

Chci létat, sním...jdu za něčím, čeho se zároveň bojím...cesta, touha, snění...

Nemyslím si, že je to dobré, ale ráda bych věděla, v čem přesně dělám chyby, tak prosím o komentáře :) Inspirací mi byla povídka, kterou píši už hodně dlouho :)

Proč těch 99% není schopna dokončit své myšlenky na provrtání měkkých tkání svího těla nožem nebo podřezání cév s životodárnou tekutinou? Mají snad strach ze smrti? Nebo z prázdnoty?

je to taková úvaha..původní určení toho txtu byla literární soutěž na téma "Na začátku, na konci života", nakonec se vůbec nekonala a já bych chtěl slyšet nějaký názor..nevím jeslti je to úvaha, nebo co vlastně..prostě bych chtěl slyšet nějaké názory na to..

asi vás překvapím - napsala jsem cosi jako úvahu, což je u mě spíš vyjímečný, ale vzhledem k tomu, že "poetovat" mi teď vůbec nejde, asi se zkusim mrknout i kupříkladu do tohohle žánru, možná to má i trošku rysy fejetonu, idon´t know, nevim, nevyznám se v tom tak dokonale =) nedošla jsem knějákýmu super mega závěru, ale jsem ráda, že to takhle je a to jsem si uvědomila díky tomu, co jsem dneska ráno sepsala =)

....jaká je naše cesta?

Už jste někdy měli pocit, že se z něčeho zblázníte? Já jo, ale teď už jsem na to vyzrála! S trochou správné filozofie se dá totiž zvládnout všechno (třeba i učení se na zápočet z matematiky:o)

Krátký pohled na naději, skrze depresi.

Paralýza jednoho rána