Nepříliš dlouhá povídka o dětském světě, obětavosti a vnitřní kráse.

Jakákoliv podobnost je čistě náhodná...tento příběh se nestal - nikdy a nikomu

Hledat v dějinách zrcadlení s dnešním světem je svérázné počínání nicméně.....

Poslední ze tří povídek.

Moje první povídka. Trochu válečné akce s něčím záhadným. Budu rád za kritiku.

Druhá ze tří povídek.

skutečný příběh z doby covidu

„Je nejisté, kde tě čeká smrt, a tak ji očekávej všude.“ (Seneca - římský filozof a básník)

Zabil jsem už mnoho živočichů, neboť seču lúky a přestože se mi jich podařilo pár nepřehlédnout a zachránit, vždycky mě bolí smrt, kterou způsobím marně. Kéž duše vyletí a jde hledat novou schránku a náš vnitřní svět nekončí v rozsekaném kadavéru. Byl jsem též přihlížejícím úmorného pohřbení mušky zaživa pavoukem, jež ji uvěznil v bílé rakvi. Přestože jsem ji mohl zachránit, připadalo mi druidské nezasahovat. Napište mi do komentářů, co si o tom myslíte a dejte lajk a odběr.

Pokračování příběhu a povídky "Takové jedno zmrtvýchvstání". S předchozími povídkami jsem trochu odbočil a zavzpomínal na to šílené a nevinné dětství.

Úryvek Hlídač Stromů

Pokračování..To už by mohlo stačit, vím. Dále zpátky do přítomnosti.

Druhá část vzpomínání...závěrečný třetí odstaveček zítra...