Prodejná..

darem za myšlenky

Jak jde život...

Čím déle na ten obrázek koukám, tím míň se mi líbí... no ale asi jsem tehdy měla důvod ho takhle nakreslit. Vznikal souběžně s básničkou. (uleželá záležitost, už je nějaký čas na literu)

Sem hrozně dlouho zvažovala, jestli ji mám zveřejňovat... Vím, že není dobrá, nemá hodnoty a kvality, co mají jiný básně... Je tu... Jen... Jen kvůli mý otevřenosti /prostě nebudu lhát/. A doufám... Že tě nebude bolet... /vás oba/. Je věnovaná... Chvílím, který byly někdy moc krásný, abych zapomněla a lhala... Ráda vzpomínám... Proč... To se neptej... Sama to nevím, snad proto, že teď je ta láska úplně jiná... Cítím se jinak, jsem jinak postavená... A... Miluju ,,dětský" vzpomínky... Silný chvíle ,,dětství" nejdou zapomenout... A... Já si nedokážu zakázat, abych na ně nemyslela... Odpusť... /jestli to budeš číst/... Je věnována jedněm očím, jednomu srdci, jedněm slzám... M... Mělo to skončit takhle... Asi jsem byla moc unavená... A... Potřebuju teď silnější slova a silnější radost... /díky za ni... Nevyměním ji./ Nezlob se... A ty mi odpusť... *****

napsaná během matiky... aspoň něco, možná, užitečnýho tam dělám...

Já zamýšlím se častokrát, kým jsem a kým snad byl bych rád, a zda, až čas můj pomine, si někdo vůbec vzpomene...

Jestli na lidech něco nesnáším, tak je to právě...

15.11.2006 ... dneska zase z jiného soudku ...

inspirace jedním filmem, který vyvolal nepopsatelně hluboký pocit...

tajnou vyšetřovací službou vzápětí odtajněno... s mírnou nostalgií:-))))

Člověk nikdy neví...

aneb jak se všecko zbláznilo.

... taková ... zvláštní ...