„Krátká báseň o pomíjivém setkání rosy a slunce, symbolizující bolest, krásu i touhu po nemožném. Alegorie lásky, která každý den znovu začíná a končí.“

Je těžké najít někoho, s kterým souzníte. S kterým i když je ticho, slyšíte(slabounce), jak vaše srdce rytmicky vyťukávají melodii. Každý má svou, každý má jinou, ale když se spojí, tvoří harmonii... A až ho najdete, už nikdy nezavírejte víko od klavíru...

Jedna starší, ale zrovna zas nějak ´přichází do módy´ :D

...

Tuhle báseň věnuji naší milé kolegyni vanovaso.

Tohle je postarší báseň kdy sem byla ve svém životě úplně psychicky na dně...