výkřik do tmy

taková meditativní maličkost.... (aneb už je to tu zase)

volně na motiv W.Shakespeare, sonet 152

To do dálky voláme jména smutných lásek Abychom zapomněli na svá trápení Prodáváme lacino hnědé vlasy krásek Smějeme se a jsme tak trochu zvrácení.........

bez anotace...

Nevěřil jsem, že jsi skutečná. E

Nezájem... Muselo to ven, muselo... Po pár komentářích sem se rozhodla zveřejnit původní verzi, co mam na papíře...

O lásce, jak jsem jí poznal já. E

tohle období není literárně šťastné...

Stará....záležitost minulosti, jež se táhne přes přítomnost až do neurčité budoucnosti. E

Drobné ohlednutí zpět. E

Není povedená a hádám, že kritika (pokuď nějaká bude), bude velmi ostrá, není to povedená báseň, ale dávám ji sem z jiného důvodu....

Věnováno všem mým „Ex“,a všem těm,které nikdy nedovolili,abych jejich „Ex“ kdy stal. Vůbec první báseň co sem kdy napsal - někdy v sedmé nebo osmé třídě zák. školy.

*