Přijela asi třikrát, a to jenom proto, že potřebovala peníze. Pak odjela na roční stáž do Francie. Mé poslední zprávy jsou, že se tam vdala. A čím se živí, snad ani nechci vědět.“

„Jak mám teď odjet? Proč jsem tě potkal? Proč jsem tě nepotkal dřív?“chrlil ze sebe otázky, na které neměl odpověď a tisknul mě k sobě až se mi tajil dech.

„Tak poslouchej, Mikyho ti nikdy nedám, jasné! A teď odsud zmiz! A vy děti, okamžitě domů, všichni, hned!“ Vztek a slzy se mísily dohromady.

Vím, je to šílenost, jet v noci sto padesát kilometrů, a navíc jsem pila.

Nechtěla jsem nic slyšet, a už vůbec nic řešit. Chtěla jsem jenom využít každé chvilky, kterou budeme moci strávit spolu. Možná naposledy.

Tam trůnila brýlatá, stará snad i panna, pokladní. Byla ošklivá, a ještě hůř se tvářila. Tak nevím, jestli jsem chtěla zrovna tohle.

Nakonec přišel den "D". Ano, dnes měla přijet Marie ze školy s diplomem doktorky. Nedalo mi to. Musela jsem být u toho.

„Tami, kotě moje, dej mu alespoň jméno po mně,“ najednou přímo zaprosil a šibalsky se usmál. „Ty jsi se úplně zbláznil, to rovnou můžeme vylepit na plakáty, rodina mě vydědí a zřeknou se mě.“

Pokračování 1. řady knihy "Pod křídly Fénixe", která již knižne vyšla. Odkaz na její knižní zpracování (elektroniky či tištěně). http://www.bezvydavatele.cz/book.php?Id=1070 https://www.stahuj-knihy.cz/stahujknihy/eshop/17-1-ROMANY/0/5/1071-Jay-May-Pod-kridly-Fenixe//description#anch1 PROSÍM O MAX. KRITIKU! :-)

že by štěstí odešlo???

Těžce naivní...

A přece...

no co by tak mohlo následovat ....

tak trochu mišmaš

Ne vždycky je všechno super

U prvního stolu jsem zkoprněla, plato s šestnácti pivy padalo s rachotem k zemi. Socha vytesaná z mramoru, se mi nemohla rovnat.

Opět ukradená hodinka. Co bude doma? Vydrží Otta pořád hrát shovívavého, a nebo konečně vybuchne?

Petříkovi byl jeden rok a my jsme stáli před rozvodovým soudem.