.. aneb něco z mála lechtivých trapásků :)

Prostě jen tak komentuji... Ani nevím, zda jsem tenhle příspěvek správně zařadila, nu co už.

Odpusťte mi toliko běžné téma, dnes jsem potřebovala terapii :)

Zdravíme se každý den s mnoha lidmi ale,..

Po delší odmlce jeden fejetonek.

Všichni to známe a někteří jsou tak dobří se svojí pevnou vůlí, že odolají,..

Pojednání o čem všem může být práce na zahradě,..

Trošku jarního očekávání,..

Pro každého bude něčím jiným ta malá jiskřička, bez které se někdy nedá žít,..

Odevzdání a přijetí. Omlouvám se za některá syrová slova, která by vám mohla připadat nevhodná. Zkoušel jsem je nahradit jemnější formou, ale monology tim ztráceli svou autentičnost. Díky za pochopení. Také nečekám, že tento styl prózy každý spolkne, ale píšeme tady hlavně o životě a našich pocitech. Myslím, že právě jeho syrová a neuhlazená tvář by neměla nosit masky. Mějte krásný den

Dnes vás vezmu do světa zločinu a násilí, který jaksi bohužel stále existuje a vzkvétá. Tyto dva fejetony jsou k zamyšlení alespoň tedy pro mě. Co vlastně během naších životů řešíme? My, kteří máme to výsadní právo žít v míru a bez násilí. Řešíme blbosti, malichernosti, žabomyší války. Přátelé - buďme šťastní a vděční za to co máme. Budu moc rád za vaše názory na tuto temnou stranu lidského bytí.

Unavený páteční ráno, kdy je energie na nule, se během jediné chvíle promění v jiskřící příval života. Stačí úsměv, jeden kapesník… a zázrak v jídelně. Fejeton plný trapasů, humoru a lidské naděje, že i ten nejhorší den může skončit nabitý na 101%.