aneb jak to zařídila příroda...se neubráníte...a proč taky? :-)

už nějakou dobu si píšu myšlenky. Pocity. Vzpomínky. Tohle je jedna stránka z mého deníku (anotace: "Bože, nám tak strašně moc chybí láska...")

Tato otázka mne dokázala vždy vykolejit. Zpočátku jsem jako hloupé zamilované děvčátko odpovídala ano. Dělala jsem přesně to, co se ode mne očekávalo. Časem jsem se ale začala nad touto otázkou hlouběji zamýšlet a odpověď mi najednou nesklouzávala z jazyku tak snadno. Spíš nesklouzávala vůbec. Krátka skica mých myšlenek z posledních několika dnů, které odrážejí ne tak dalekou minulost.

Zbásněná úvaha? Nebo báseň, která zní jako úvaha?

Jednoduše. Asi v tom smyslu, že použitý zmuchlaný pytlík od čaje může vypadat jako vlašský ořech.

tehdy jsem byl takhle blízko podstaty štěští...

..a čtení

a možná spíš přemítání.. o cestě člověka muže

snad za to múžeš ty? ..nedělní podvečere..