Vzpomínky zůstanou

(P.)Vloženo, smazáno, vloženo a ponecháno... Protože má (bohužel) stále svou platnost:-( A omlouvám se, že spolu s dílkem byly smazány i dva pěkné komentáře!!

smutnější náladovka neveršovaná i veršovaná... upozorńuji čtenáře slabších povah: psala jsem to ve vzteku a s velkým přeháněním, a tak to snad asi ani nečtěte....:-)

(P.F.) Tak tohle jsem napsat musela.... a nepovažujte to za poezii, prosím, je to jen mé osobní zamyšlení..... a tak trochu i terapie:-)

malé zamyšlení:-)

...

(J.C.) Některá témata se mi lépe píší bez veršů......

(I.T.)Toto zamyšlení ve mě vyprovokovalo svěřování jednoho kamaráda, který tak trošku nevěděl kudy kam... Nepřišel mi sice rým a verše, proto to dávám do kategorie "úvahy" ...jako (asi) velmi volný verš...

Dosud jsem neznala slovo "milovat", když jsem myslela, že ano, tak jsem si to jen namlouvala. Dnes už to vím... a naučil mě tomu on - on, který dokáže udělat svět neskutečným... A dokáže vyjádřit to, co cítí...

jako báseň není doladěno.. proto v sekci "Úvahy". Jde o zamyšlení nad důvěrou a nedůvěrou.....

Ženy dostaly do vínku genetický dar - mají přirozený sklon být v partnerství šťastnější než jejich protějšky.

asi jsem smířená, vlastně nevím.. ale vzpomínky mi nikdo nesebere.. nikdy.. Je to asi úvaha no..

Ano, tak jsem to nazvala a myslím si, že je to přesvědčivý název.

Chci létat, sním...jdu za něčím, čeho se zároveň bojím...cesta, touha, snění...

(P.)Důvody některých událostí se člověk prostě někdy vůbec nedozví, a tak je nemůže ani pochopit.............. a proto jsem to napsala...

Pár myšlenek o krásách i úskalích, "ušlechtilého" citu