O těch nejhezčích.

opět pocit na ten náš setsakramentskej druh!!

aneb dost možná úvod budoucí knihy

Jedna z výherních prací do soutěže Nádvoří národů. 20. století strádalo válkami a neustálými spory mezi státy. Furt se měnily režimy a lidi byli dost omezováni. V současnosti to funguje tak, že člověk strádá hlavně z té sociální strany.

Když jsem si to přečetl, tak jsem se divil, jak moc je to kvalitní dílo. Dejte mi prosím zpětnou vazbu. Díky

Úvaha o schopnosti vnímatelů rozlišovat mezi paralelními realitami. Obsahuje hypotézu o vlivu instinktu; domněnku, jak fungují spoilery; a hypotézu o smyslu originality v dílech. Týká se autorského práva, psychologie a filozofie, okrajově také mediálních studií. Úvaha se mi psala poměrně obtížně, doufám, že její čtení bude snazší. Za komentáře k tématu budu vděčný/á...

Každý ho máme a lze ho vnímat v tolika rovinách. Jenže já dokážu myslet na tělo jen s odporem. Nemám ráda jeho projevy, jeho slupkovitost, která z nás dělá jen pochodující fasády, co vypadají jedna od druhé víc než podobně, a úplně nejhorší je ta moc, kterou nám zdánlivě dávají, totiž moc hodnotit ostatní po několika málo vteřinách.

...

Nemyslím si, že je to dobré, ale ráda bych věděla, v čem přesně dělám chyby, tak prosím o komentáře :) Inspirací mi byla povídka, kterou píši už hodně dlouho :)

Podobně jako všechno ostatní, i přizpůsobivost má svůj rub a líc.

To je ten real shit !

Ne všechno, co působí složitě, je chaos.

.. může jít někam do kytek.