Paralýza jednoho rána

Muj život za poslední dobu stojí za velkou slohovku, ale chybí mi ty správný slova. Čekám na ně, přijdou. Ale ne teď.

Neřekl bych, že se to drží úplně osnov určených ke správné úvaze, ale i tak jsem si tak trochu ráno na zastávce zauvažoval nad uplynulými svátky tohoto roku ( 2017 ).

Dovolená je tou částí roku, na kterou se všichni těšíme. V letošním roce je to trošku jinak, ale přeci,..

Krátká meditace o životě, intimitě, sdílení i posledním okamžiku

Víte, že první světelné lampy slaví přes sto let a pořád svítí v některých historických požárních zbrojnicích. Jdou lidé za světlem??

Každý člověk hraje na struny našeho srdce jinak – a právě z těch tónů vzniká melodie našeho života.

někdy nás napadnou myšlenky,které nejsou až tak z náší hlavy jako spíše z hlavy těch co nám je do naší nasadily

.. a vše hned vypadá jinak

po první noční....

Tohle bylo opět sepsáno jen tak, když BLESK měl kdysi dávno jakousi soutěž, kde jste museli sepsat nějaké dílo, ve kterém se objevily slova jimi zadaná....samozřejmě, že jsou to ty tučná. Mám tři příběhy, tohle je první. Možná sem dám i ostatní postupně a můžete porovnat. I když chápu, že je to dlouhý a ne každýmu se to chce číst...

Žít na plno

Čas oponou trhnul a kdo chvíli stál, ten stojí opodál

archív, 15.12.2010

Stojím pod sloupy vysokého napětí a krom hučení Ostravy slyším i sršení svištění elektřiny v tlustých kabelech pověšených mezi stožáry. Kolik lidí teď díky tomu svištění sleduje televizi, vaří večeři, pracuje.. elektřina je tedy dobrá věc. Co se ale stane, když strčím prsty do zásuvky?