..jako vzpomínka..

Apokalyptická mikropovídka.

Komentovaná prohlídka jednoho obyčejného života.

Každý jsme sněhová vločka.Jako ona čekáme na to kdy se změníme na kapku vody

opustila mě a já tomu nedokázala ubránit.Bolí to a moc.Jenže co mám dělat když ona nechce??Todle je moje starší dílko.Nikdy na tebe nezapomenu.

Jak těžce se odchází od lidí,které miluješ.

Napsaná z čirého pocitu, snad smutku, melancholie, nebo já nevím. V autobusu, v 17:10.

Psala jsem to ve škole, tak to tak prosím berte... Lotty..

Konec...jen delší povídka rozdělená na dvě části:D

Není vhodná pro milovníky krátkých textů :)

Jednoho dne Bělouš uteče nikdo neví kam.Co se asi s ním stane?

Žažít zklamání, dále žít jen nadějí... A potom nastane zlom - žít či nežít?.........Nevím, co víc dodat. Snad je to, že je to snad to nejsmutnější, co jsem kdy napsala....../žánrem je to tak trochu i fantasy/

Láska a smrt k sobě nevyhnutelně patří. Prosím o komentáře. Děkuju.

Život je těžkej,ale pokud si najdete někoho,kdo vás přidrží nad hladinou,máte vyhráno. Prosím o komentáře.Hlavně mě neukamenujte za pravopis on se totiž se mnou nebaví.

trápení je na světě hodně a tohle je jedno z nich

Realita bývá krutá...

Dant animos vina (víno dodává odvahy)