Jak nádherný pocit letět.Tak si to naposled užijeme co nejvíc.

:-)

V Strážovských vrchoch, na stráži, nech ma môj anjel postráži...

To první co jsem kdy napsal

..

Zatím jsem sem vkládala jen samé básničky, ale pravdou je, že můj "obor" vždycky byla spíš povídka... ...Zatančíme si...?

I takhle někdy život končí

Jak těžce se odchází od lidí,které miluješ.

Bolest v srdci nezatajíš...

...

Zdálo se mi jednou v noci, a já měla pocit,že to musím zapsat..

Co kdyby vám zemřel někdo dost blízký a nechal vás tu? Mě tu nechal můj otec. A co bylo horší. Nechal mě tu mé matce.

trápení je na světě hodně a tohle je jedno z nich

z obrazu , je Tvým tajemstvím ... Ty můj drahý, umělče..a pierote..

...když jsme se dostali do obyváku, kluci se už uvelebili a vybrali i film. Sedla jsem si vedle Erika, ten mě hned objal kolem pasu. „Nedáš si skleničku?“ Zeptal se. Ani jsem si nevšimla, že kluci donesli pití, ale ochotně jsem si vzala skleničku a lila do sebe jednu za druhou...

Nesnesitelná lehkost bytí? Je to smutné, poetické a patetické? Možná je to o životě! Třeba jsme všichni také listím, dokud nás někdo nesemele do kompostu nebo nespálí! Po zimě vypučíme a narodíme se na jednom stromě, abychom pomalu "dozrávali" a zezeleněli. Po létu přijde podzim a my ztratíme svou zdravou barvu a proměníme se v různobarevnou hromadu popadaných lístku, které skončí na zemi pod stromem. Pak nás někdo uklidí a vše začne nanovo! Je to taky trochu bajka! A alegorie! Vytrhnout své vlastní srdce a dát ho někomu jinému. Pořád něco někomu dáváme, přátelství, lásku, radost, ale i bolest a zklamání! A možná je taky všechno jedno! To jen my lidé se pořád v něčem pipláme a snažíme se najít odpovědi na všechny své otázky! Je to dobře, nebo špatně? Všeho moc škodí... Listí je to jedno, to je, nebo není! Nepřemýšlí, neplánuje, nemiluje a necíti nenávist nebo závist! No jo, no... :-)

To je můj příspěvek ke smutnému výročí velké války. Nenávidím války.

Co když je to pravda ? CO když se to stane právě vám ?

nechci se loucit, vrat se