abychom ho neslyšeli a nevyplašili...

Je to něco mezi povídkou a básní, těžko se mi to zařazuje...No, uvidíte sami:)

Někdy se zamilujete do duše bájné bytosti, která po nějakém čase tělesnou schránku hostitele opustí a před očima vám zůstane pouze člověk. Ať žije mýtus okouzlení.

Věnováno Megs... i holka na vozíčku může mít štěstí v lásce, ne?:)

. http://www.youtube.com/watch?v=Mabl-XVuDXU .

Pro tebe cokoliv!

je to už trochu starší dílko...

starsi, naivní dílko z roku 2007, člověk někdy musí zavzpomínat. Příběh je smyšlený a po tom, co jsem pana Prachaře poznala osobně, jsem zjistila, že chci aby smyšleny prostě zůstal :) je delší, ale na pokračování :)

jen pokus...pokud se bude líbit, tak by mohl mít pokračko...

Vždycky se najde cesta

...na pokraji ..

Dlouhý a nepřehledný a moje:) O 3jkách.

to k tomu patří. Po speedu to lidem zůstává, při přívalech endorfinů. Prej.

Po dlouhé době odmlky, jedna moje malá osobitá povídka. Snad se bude líbit...

Příběh o tom, jak jsem ztratil a nakonec znovu poznal človíčku, na které mi tolik záleží.

Takové malé nic, část povídky kterou si občas pro radost píšu. Asi tam bude hodně takové té naivity, která je mému věku (15) vlastní. Každopádně ale i úryvek sám o sobě dává smysl a já bych hlavně chtěla vědět co si myslíte o mém psacím stylu, za postřehy a rady budu velice vděčná, kritika vítaná :)

konečné pokračování

všimnem si ho ale?

otevírání nových ran nebo vyjasnění minulosti? (Omlouvám se za zpoždění, ale užívala jsem si prázdniny na chatě, kde není internet)