Měla jsem silnou touhu umístit příběh do Prahy, nevím proč, ale už to tak je...

je to hodně krátká povídka, nemá pokračování a je to takové useknuté.

Dočasná pracovní neschopnost a trocha masochismu.

Jsem z Pluta, on z Marsu, máme to k sobě daleko, proto si radši najdu Venušanku.. K té je to ještě dál.. :3

když kousek od vás šumí řeka a vaše oči pozorují hvězdné nebe...

Tohle se prostě může stát každýmu...

Po dlooouhé době, snad zpět:o)

Když to řekneš nahlas, bude to oficiální. Tak jo.

Kurva proč já

Příště by si měla do postele najít filozofa, kterej o tom bude asi jenom zasněně kecat. Prý se ji v hlavě honí strašně moc věcí a neví jak se s tím srovnat, že byla nevěrná manželovi.

Nevíte, co je to prévet? Přečtěte si tuto povídku a dozvíte se víc….

Vážně? Jak vážně? To ti tady mám slíbit, že s tebou budu dokud nezhebnu? Já nelžu. Nevím co bude za zítra, natož za týden. Sakra tohle sis měla rozmyslet než jsi mi vlezla nahá do postele

Příběh o tom, jak prožívaná radost povýšila i nad zákon

Hledání sebe sama po záchodcích kdesi vprostřed pivní pěny pokrytecké normálnosti

Povídka nejen o jednom pracovním dnu hlavní hrdinky....

.. ač mezi povídkami, pro mě je to spíše taková mini úvaha nad jevem, který mi v naší společnosti dost vadí.. / kritizujte, jsem jen pokusný králíček v psaní povídek.. ráda uvítám upozornění na nedostatky.. :)

"Říkala jsem mu, ať přestane, ale zmáčkl mě loktem pod krkem, nemohla jsem nic dělat. Taky mi roztrhl triko, to už jsem měla strach, začala jsem křičet. Myslela jsem, že mi přijdou na pomoc." Zase ten přerývaný dech jako na začátku, pýcha a vzdor jsou pryč. Utírá si nos hřbetem ruky, podávám jí papírový kapesník. "A oni přišli, jenže ne na pomoc," doříkávám za ni.

Jsou věci, kterým se člověk nevyhne.