Někdy už je toho zkrátka příliš...

Co sem napsat?:-)

Není to zrovna pokračování, jen obraz, další pocit, se kterým jsem se ráno vzbudila. Vystřižené z dnešního snu. (jo a nevím kam to zařadit, páč je to i smutné i tajemné i ze života, tak si vyberte :) )

je to hodně krátká povídka, nemá pokračování a je to takové useknuté.

Dočasná pracovní neschopnost a trocha masochismu.

Moje jediná povídka, už je to taky hezkých pár let co jsem ji napsal.

Tohle se prostě může stát každýmu...

Jsou věci, kterým se člověk nevyhne.

Ačkoli tahle povídka není nikterak dlouhá, chtěla jsem jí zachytit pár momentů ze života...

bumerang, dobře mi tak...:-))

pohled na stejnou věc nemusí být vždycky stejný...

tak tohle se může stát opravdu každému...

Obraz třetí. Nějak jsem jich najednou úplně přeplněná, co den to sen a nová potřeba vypsat se…

.. aneb jak mi bylo, když se její duše přemístila do lepších životních podmínek .. [nebaví vás číst *dlouhé* povídky? Poté Vám radím: "Kašlete na to!."] Už chápu pocity přátel umírajících.. uch..