Váhala jsem, do jaké subkategorie tuto ptákovinu zařadit. Je to povídka fantasy, zamilovaná, vtipná i smutná, krvavá a válečná... Začátek je ovšem, jako vždycky, pliznutý a o ničem. Mému Rytíři se povídka líbila a byl z ní značně odvařen. Což ale neznamená, že je dobrá. Ale zkusím to sem prsknout, co na to osazenstvo bude frkat...

...

Snehovo biela labuť mu mizne z dohľadu. Vedie ho cesta. Cesta, ktorú sám nepozná. Je to jeho cesta poznania ? Nájde v nej odpovede ? Existujú len dve možnosti, áno alebo nie, nikdy neexistuje tretia možnosť.

Vzdálená budoucnost, avšak přesto blízká naší současnosti. Vždyť čeho se bojíme? Sami sebe? Ne? Tak čeho? Toho co bylo? Pochybuji. Co je? Co bude? Možná.

Povídka o vánocích

Parodie na historii Free Software Foundation a svobodného software. O dobrém, ale chudém muži, který vážně přeceňoval svoji schopnost vymýšlet názvy a loga, ale díky němu dnes neplatíme za softwarové aktualizace. Psána také jako námět k zamyšlení nad svobodným software.

Není pravda, že každý se bojí smrti, neboť nikdo neví, zda není naopak pro člověka nejvyšším požehnáním. - Sókratés

Optimismus je dnes nutností...

"Prosím… Vždyť jsme uměli milovat!! Horoucně! Vášnivě! Uměli jsme nenávidět! BOJOVAT ZA NÁS! Žít! Ano, žít! A bylo to nejlepší, co jsme dělali!" Divia zalapala po dechu.

Drabble povídka na slova: výlet, prst, krátce, ubrus, myslet.

Ja Tom a môj kamarát, pán Svetielko.

Jen taková blbůstka na začátek :)