Sonet popisující autorův pocit smutku a prázdnoty, jež ho zžírá

...

Láska se k sobě vždy vrací

Po dlouhé době jsem se rozhodla publikovat, od poslední básní plných lásky k mé přítelkyni, se nebe nademnou potemnilo a já jsem zpět u depresivní tvorby, kterou ale shledávám velmi terapeutickou. A tak jako většina velkých básnických es se má tvorba pod tíhou emocí pozvedla a prohloubila.

Si tak jedna ztracená duše u večerní cigarety a pivka napsala pár myšlenek, tak snad je někdo ocení :)

Moje popsání mích narkotoxickych depresí

Někteří starouškové to dobře znají.

Verše dívky, které osud její lásku uvěznil za vysoké zdi vězení

večerní myšlenky po rozchodu

Absurdní text o ztrátě inspirace pro psaní

dopis do jiného světa, na který mám jen jednu vzpomínku

„Krátká báseň o pomíjivém setkání rosy a slunce, symbolizující bolest, krásu i touhu po nemožném. Alegorie lásky, která každý den znovu začíná a končí.“