|
“Můj čas je pouhopouhé prozatím”
|
|
Pro nejlepšího kamaráda
|
|
Výkřiky bolesti ukryté mezi čtyřmi stěnami domu hrůzy. Kolikpak je na světě takovýchto domů....... A zdalipak někdy slunce prozáří zmrzlé to tváře v nich ukryté......
|
|
ukončená
|
|
nějaké myšlenky naplácané na sebe
|
|
Dnes tu mám jednu speciální básničku, věnovanou mé babičce která před třemi roky opustila tento fyzický svět , ale v mém srdci žije dál
|
|
Svätec z pekla.
|
|
Další archivní - z 12.6.2008 - to jsem prvně, a doufám, že taky naposled stáhla celkem sama doma celou flašku vína - takového jsem měla velikého splína - jinak razím heslo, když už člověk pije, tak nesmí pít sám ...
|
|
Popěvěk píchlé duše
|
|
Zlehka asociovaná nespisovnost.
|
|
něco krátkého, trošku jiného...
|
|
...a pokračování bojovníka
|
|
když už se válčí tak k tomu něco napíšu..
|