"Prosím… Vždyť jsme uměli milovat!! Horoucně! Vášnivě! Uměli jsme nenávidět! BOJOVAT ZA NÁS! Žít! Ano, žít! A bylo to nejlepší, co jsme dělali!" Divia zalapala po dechu.

Spokojenost netrvá věčně, ale co pak? (Omlouvám se za absenci tabulátorů)

Pokračování satirického odlehčení současné české situace. Bez ministra se Absurdistánu daří, z vtipné kaše se přesouvá do „nové normalizace“ a realitou se stávají diskotéky bez hudby.

je Milost vždy milostí?

Po nějaké době se objevily nové varianty, jak psát a mluvit o lidech (zejména těch genderově nevyhraněných). Proto zde uvádím tři nové varianty své povídky Plytká hygiena hlavy a zajímalo by mě, která z nových variant je vám nejméně nepřijatelná. Plytká hygiena hlavy je zvláštní povídka o Singularis/dovi, jeho/jejím pohledu na svět a umývání hlavy šamponem.

Bestie z Ernaut - Pátá kapitola - Bouře

Bestie z Ernaut - Čtvrtá kapitola - Dragon Uchvatitel

Když jsme s dědečkem procházeli kolem mraveniště a zeleného borůvčí, bezděčně jsem si sáhl na zadek a zamračil se na vysmátého Berouše, který nás zrovna cupitavě předběhl. Když nás míjel, mírně se po nás ohlédl a mně připadalo, že si také vzpomněl...

"No, to mě podržte!" rozpřáhl dědeček ruce s vykasanými rukávy. To byl signál pro mě a já nechal maminku maminkou a běžel vstříc jeho náruči.

Ze švestek si dědeček nechával pálit slivovici, která se vůbec nedala pít, i když dědovi a mamince s tatínkem dost nepochopitelně chutnala.

Závěr povídky s prvky fantasy.

Byla to krása, ale jeho účelu to moc nevyhovovalo. Našel proto raději velký modrý šátek a vyměnil ho za klobouk. Pečlivě ho uvázal, upravil a pak si sednul, zapálil si a obdivoval ten malý „dřevěný“ zázrak. V duchu si tleskal a poklepával na rameno. „Seš dobrej, Fando, fakt seš dobrej.“

Chvílemi dílna připomínala zamlžená blata a jejich věrný pes Míša, který občas přišel Věrka zkontrolovat, připomínal v tom zakouření psa z Baskervillu. Když potom dílnu opouštěl, kouřilo se mu z kožichu ještě několik minut a mezi vykulenou drůbeží vypadal přímo démonicky.

Strýček hrál a s gustem od plic zpíval takový zvláštní písničky a tetička mu říkala, že ho jednou za toho Kryla zavřou za katr.

Pochůzky se strýcem jsem miloval, protože jsme spolu různě lumpačili a mě kolikrát nechal dělat i věci, které mi jinak byly rodinou zapovězeny.