|
Chvílemi dílna připomínala zamlžená blata a jejich věrný pes Míša, který občas přišel Věrka zkontrolovat, připomínal v tom zakouření psa z Baskervillu. Když potom dílnu opouštěl, kouřilo se mu z kožichu ještě několik minut a mezi vykulenou drůbeží vypadal přímo démonicky.
|
|
No, a teď se vám musím k něčemu přiznat... Spal jsem se svou sestřenicí.
|
|
Cítil, že je většinou nepochopen a končil slovy: „Holky, vy víte prdlajs“. Pak pomalu odcházel na zahradu odplivnout si na hnůj.
|
|
Drabble na zadaná slova:
fajnšmekr*gól*super*biflovat (se) *perfektně
|
|
Už se viděla na loži pekelném, obklopená Luciferem a jeho pohunky, kteří pod ní přikládají stále větší a větší polena. Plameny snad celého pekla ji olizují tělo a čerti se smějí a Belzebub křičí: Zabila čtyři děti! Otrávila je bramborovýma plackama! Zatopte víc! Sakra, kde jsou ta velká polena! Sekejte! Řezejte! Přitápějte! Ať se smaží vražednice…
|
|
Strýček hrál a s gustem od plic zpíval takový zvláštní písničky a tetička mu říkala, že ho jednou za toho Kryla zavřou za katr.
|
|
„Já vždycky u vás dostanu takovou žízeň, maminko" pochvaloval si Věrek po polévce „Ta je na tý práci snad to nejlepší" a zmizel k „Mostu", kde si dal pár velkých piv a jedno nebo dvě ty mrňavý, u kterých tamní strejcové dělali „ááá" a já pořád nevěděl proč.
|
|
Seděli jsme na dvorku naproti sobě, vyplazovali na sebe jazyky a mlaskali si blahem. Smáli jsme se jako pominutí a ukazovali si pěnící jazyky. Lumír to nakonec pojal trochu víc agresivněji než my. Nebohou kostičku vložil do úst a … rozkousal.
|
|
Den první sevřela Elohima strašlivá vnitřní bitva světla a temna. Jeho vědomí pak pod tíhou puklo a tři světy stvořilo. Prvním světem stala se Naraka. Tam jeden z jeho synů poslán byl a zde, v ohni věčném, armády Daevů stvořil. Dalším světem stala se Svarga. Tam druhý syn přebývá a zde, v záři jeho vlastní, Caelos povstali. Poslední zrodila se Samsara. Bez vládců a pravidel.
Den druhý Elohimovo místo Aksaya převzala. Knihu Věčnosti sešila, bezedný kalamář mlékem prvních hvězd naplnila a tři světy spojila do nekonečného cyklu zrození a smrti.
Den třetí se tyto světy domovem duší staly. Fragmenty Elohimova vědomí povstaly a schránky k přežití hledat začaly.
Elezear, kronikář knihy Věčnosti.
|
|
Pochůzky se strýcem jsem miloval, protože jsme spolu různě lumpačili a mě kolikrát nechal dělat i věci, které mi jinak byly rodinou zapovězeny.
|
|
Krátká povídka z víkendového workshopu tvůrčího psaní. Základ je pravdivý, ale na začátku byla jenom náhodně vyposlechnutá konverzace.
|
|
Hlavní postavou je králík Barča
|
|
Krátká povídka o vyvoleném chlapci. Zpětná vazba ke stylu i dojmu potěší.
|