Poslední na toto téma,je z jara,ale je to už všechno únavné...

Po odchodu blízkého člověka se neubráníte vzpomínání jak na jeho život, tak na jeho smrt a odchod z tohoto světa. Stále se to vrací, stále zapomínáte, že se to stalo a stále si vzpomínáte, že se to stalo...

Ta bezmoc, když odejde někdo vám tolik blízký a vy ho stále vidíte před očima, ale nemůžete ho nahmatat. Ta zoufalá beznaděj, která vás obklopí pokaždé, když si uvědomíte, že už se to nikdy nezmění. Že ač vy ho slyšíte, on už vám nikdy neodpoví a neusměje se na vás jinak než ve vašich vzpomínkách. Ta bolest, když si s vámi vaše paměť hraje nemilosrdnou hru a nechá vás tu hroznou skutečnost stále dokola zapomínat a pak si to znovu a znovu uvědomovat jako by se to stalo poprvé. Neumím to zkrátka přijmout za svou realitu, i když vím, že mi nic jiného nezbývá...

...

Krátký, ne dost rytmický aforismus.

Covid-19 nás teď straší, ale jsou i jiné neduhy.

Prach jsi a v prach se obrátíš.

:-(

Pro něj.

Covid nás teď straší, ale nesmíme zapomínat i na další neduhy, které nás mohou postihnout.