Název jsem si bez dovolení vypůjčil od Jeana Giona. ...a nikdo neumřel. Aspoň ne doslova.

O návratech. O očekávání. O soše kamaráda řezbáře, která mi učarovala. Tak nějak druhý díl básničky "Tichá"

Očekávám vaši maximální kritiku :))

Mámě... Podruhé.

Dvě rozdílný části mojí poEzie, dva naprosto nepropojitelný světy... Je to jako dvě úplně jiný osoby spojený v jednu - ve MNĚ. * aneb Seznamte se s mojí maličkostí... (na Literu pod stejným nickem ;))

při koncertě Jamese Harriese, převedeno do ženské osoby, spjaté se mnou, cítí. třeba si ji pusťte ke čtení http://www.youtube.com/watch?v=x-t6yoCutaw&feature=related

napsaná během matiky... aspoň něco, možná, užitečnýho tam dělám...

jen dojmy ze včerejšího filmu

inspirace jedním filmem, který vyvolal nepopsatelně hluboký pocit...

Jedna taková hravá..

šneci

inspirováno transcedentálními růžemi a fialkami; invert, noun. Invert, verb.

ne, ne, ne... (kategorie básně/jiné, svět)

ale po dlouhé době rýmované... ;)...

První pasáž je v pravidelném osmistopém trocheji,bez čárek,poté následuje dlouhá věta,a pak se zvolna pozvracím.

neni mi lito vas!..je mi lito me! a to je asi moje chyba

Škola - ne náhodou jí neřeknu jinak než gulag. Takhle vás nesnášim, vy jelita (a pak že jsme elita)!! A ještě daleko víc... Děkuju za všechny krásný léta, o který jste mě připravili!