chvilková inspirace oskarem

miniatura

každý ma občas chuť sa na všetko a všetkých vysrať...

v poslední době mě ty drby o mě už lezli krkem.. tak jsem chtěl sepsat něco jednoduchýho co jasně ukaže co si o tom všem myslím...

Je to tak asi rok nazpět, kdy v jednom malém baru na benešovském nádraží všem žíznivým bratrům nalévala sestra životodárné tekutiny. To se to pilo, až se někdy i přepilo... Žel už tam není. Vzpomínám s láskou. Takže pro Tebe, Kamilko. A taky pro všechny padlé bratry...

nevěděl jsem, co všechno jsem získal a přitom stačilo o pár řádků posunout kurzor…

Zase něco jiného.

Je zvláštní, jak i po odstřihnutí vazeb se snaží loutkář loutkou stále hýbat. To už se ovšem téhle básně netýká. (Je to svým způsobem takový experiment i v rámci grafické úpravy, kterou jsem nikdy předtím příliš nerozvíjel.)

blíženci prominou...

…když víš, že to je láska, nedej na pocity, utáhni si opasek a rvi se, jak se dá! Protože, když už se ráno budíš sám, je čas pro zamyšlení pryč… Zbývá však ještě Naděje… a o té moje Při/Vy-znání je…

cítím, že přichází nějaký bod zlomu, nevím co přesně, ale vše se jistě vyjasní...