Hlavně, že to frčí.

Pokus o rispet dle zadání

Moderní verze klasické české pohádky v řeči vázané. (Trochu starší text, ale snad nevadí, téma je to myslím věčné.)

prázdné makovice/ nebudou víc duté/ až se neobuté/ vydaj do mozku/ přes hory a doly/ kde to bolí/ bosky na lásce// vysypaně/ schul své dlaně/ sem/ k těm mým// vysvlékaně tvárná/ marnomarná/ až prázdní se vylžou// přijď mi blíž///

Hrabě lidumil.

Kitsune. Spíš taková etuda, abych sem pořád nepsala disociativní volný verš.

něco končí a něco začíná..

Inspirováno skladbou od Ashia Bison Rouge, kterou za boha nemůžu najít, abych si ji mohla znovu pustit...

Tento můj starší výtvor je z dob kdy to u mě nebylo zrovna Růžový:) Ale Jako Automotivační Příběh posloužil tak jak měl..

opak reggae

jsem panna s ascendentem panny... stále analizuju... dost peklo, když téma je z nitra a rozum z hůry...

Zažili jste někdy, že se v něčem vyznáte a někdo se vám snaží oponovat, že je něco jinak? Což o to, to není problém, pokud jeho jediným argumentem není "jeho pocit". (Popravdě pro mě nejsou o nic lepší lidé, co tvrdí "každý máme svou pravdu", když je jejich pravda totální kravina)... tohle by si spíš zasloužilo rozhořčený přednes než psanou formu.

Dobře je známe.

Radikální řešení.