Co se mi stalo v úterý.

Originál: http://www.mvj.cz/2009/poezie/lide/jsem/ Čím více slova převracíme na jazyku, tím spíše se dostaneme do začarovaného kruhu vlastní mysli.

Naštval mne šéf ... ale jinak mám svou práci rád :-)

ne, nevadí, že nikomu nic neřekne... a pokud jo, taky dobrý... za chvíli poslední pohled z okna na mrtvou ulici a poslední pohled na fotku, která nikdy nebyla... a co s tim, tohle neni o něm, tahle noc je plná rozporu, ale ne o něm... a víte co, ono na tom vlastně vůbec nezáleží, jestli je o něm nebo ne, jestli je bez něj nebo s nim... záleží jenom na tom, že bude stejně zoufalá, jako každá jiná, stejně mrtvá, stejně prázdná... a ráno chuť umřít a pocit, že už to tak vážně jednou bude... (a ten závěr je divnej a něčim mi nesedí... směšný... vlastní báseň mi nesedí, hm...)

Takovej narychlo napsanej nápad, po ránu, kdy člověka napadá lecjaká blbost...

má první báseň, co jsem napsal :-) (jen tak pro zajímavost)

http://www.youtube.com/watch?v=e03ewVMEdsY&feature=related

Minutová reakce na báseň od Lokina, Existencionální iluze...

vzhlížím ke své hvězdě...

anglická verze

Pro... no uvidíme jak jsi chytrý :))

Jsou to děvy veselé.

člověku