everybody knows, everybody tries...

...trochu imprese, trochu kocovina...

pramálo poetická

Takový můj pocit, že už Vánoce nejsou co bývaly...

zkrácená, bez poslední části, ta je moc umělá i na mě. photo je moje. máte rádi zastavený hodiny? řečnická otázka.

Utíkáme do světa iluzí, abychom nemuseli lhát o sobě samých

tajemná i bez záhad... :)

Možná proklínání, možná zoufalý řev :) kvalitu prosím omluvte, můj mozek už dlouho nebyl nucen literárně fungovat :)

tenhle způsob života zdá se mi nešťatsným, nějak se vytrácí takové to TO, nemáte někdy podobný pocit? (pro ty šťatsnější, kteří na to ještě nenarazili - YOLO = you only live once)

Psát... už asi nedokážu...

...

Chtěla jsem to dát do soutěže, ale kvůli malé dostupnosti internetu na chalupě se tak stává až teď. Je to trochu jiný než všechny ostatní, spíš takový proud myšlenek, co mi přitom napadl...

nechci pojmenovavat svuj zivot. to je jak kdybych volala na psa!

narozeninová depka. A42 promiň za ten název, ale nešlo odolat... :-)

Název je asi trochu mimo, ale vlastně nevím, jak jinak to pojmenovat. Tísícdvěstěpadesátásedmá písnička s tímhle akordickým postupem...

částečné věnování Bambulce..protože ta asi tuší o čem mluvím;)

nepatřit nikomu.

Nejsem básník a nebudu si na něj ani hrát, ale jsou prostě věci, které povídkou nevyjádřím. :-) Stále se pokouším zavést pseudohaiku jako samostatnou básnickou kategorii :-)))