Podzim odhaluje stromy, léto holky... Ilustrace: Markéta Faberova, inspirace: ... zrovna to vám tak řeknu :P

to je tak když čteš slova a věci a dáš si tupláka a sedíš v rozjezdu a všechny milostné básně začnou sklouzávat do zas-ané vědecké terminologie

Ojojoj, letní noci..

s hvězdičkou

Motto: Zapomínám na svou pýchu, báseň čísi mne zas k hříchu svádí, vlahý večer je, když tu píšu verše své! Co více tu k tomu říci? Jen jsem zvedl rukavici kýmsi mně tu hozenou! Odpovídám básní svou... Zas prsty moje hladily to krásné tělo Tvé, rty o polibky loudily a Láska měla pré! /Doufám, že jsem tímto dílkem dal pádnou odpověď těm, co si po mé předchozí básni myslí, že už si sháním provaz či číši jedu, případně hledám koleje, na které bych si lehl! Ještě zdaleka neumírám!;o)))

Věčné, příjemné, nevyčerpatelné téma

Je sice starší a ten text už nejsem tak úplně já... ale mám jí ráda.. ..nehledej rýmy, prostě čti nahlas a nech to plynout...

...taková...taková jiná, nenormální až úplně prachobyčejná... (zařazení bychom měli brát trochu s rezervou pro nadhled)

Někdy je větší hříšník ten, který nedokáže odpustit, než samotná lidská bytost, která právě hřeší...

Krátký příběh o práci z nouze, o lhaní sobě sama a o následném smutku.

Neboť, to co milenci cítí jeden k druhému v tomto okamžiku není nic jiného, než zbožňování v jeho plném náboženském smyslu a jeho vyvrcholení je téměř doslovně vzájemným vtékáním jejich životů do sebe... Alan Watts, Příroda muž a žena, str. 164

jen lehounce erotická

Příliš hlučná samota trochu jinak

chutě nás ovládají

možná se vám to bude líbit.