díky sněhu...

Nedávno mě osoba, kterou jsem upřímě z celého srdce miloval a zcela ji ve všem důvěřoval, náhle bez vysvětlení odkopla jako nějaký odpad. Tohle je jedna z básniček, kterou jsem napsal, abych to nějak zvládl. To, že své pocity mohu proměnit v básně, mi pomáhá, abych neukončil svůj smutný a bezcenný život.

variace na beatnické motivy (možná něco více či spíš méně)

imelo=jmelí

není mi (z ní) dobře; měla jsem tendence ji během přepisování opravovat, nakonec jsem to s vypětím vší OCD neudělala

Když to nejde..tak to nejde, ale už se na tom pracuje. Optimismus je na cestě. :-)

občas to prostě stále bolí..

... zase jednou ...

Báseň jsem původně psala jako baladu. Je to můj první pokus o něco složitějšího. Je to celé psané volným veršem, takže může chybět dokonalost rýmu a nějaká metafora. Snad i tak ocení někteří čtenáři moji snahu