slabé začátky....

.... :-*

Fantazie je krásná věc! Když už mám dost nanicovaté zimy, klidně se vrátím doprostřed žhavého léta... Osvěžující déšť zahladil zemi rány, mé srdce otvírá tajemnou branku svou, a touha po rtech Tvých zas, Lásko má, mne mámí, chci opět sevřít Tě v toužící náruč mou!

ale není... a za to dík... netvrdím, že je to zlatý hřeb večera... :)... ale je věnovaná...

další do sbírky...:-)

Je pro vás také tak nebezpečné poslouchat hudbu?

Prosím o názory

záříš na mé obloze

* I *

První láska je výjimečná ...

... trochu jiné vyznání ...

Věnovaná. On ví, já vím, vy snad ani vědět nemusíte.

Věnováno mé přítelkyni.

Takový malý úlet ranní, /ještě víčka mi lepil sen!/, do mobilu hned naťukaný, než múzu mou vyplašil den...

Četl jsem jednu krásnou báseň plnou citu, a ač v ní touha nakonec vyhasla, nebýt jí, neprobudilo by to ve mně již dávno zapomenuté vzpomínky a city a nevznikly by ani tyhle verše. Ta autorka je i zde mezi námi a sama jistě ví, že mluvím o ní! Ani nevím, zda má tu báseň i tady! Bylo to takové něžné smutné dílko, tak jsem se pokusil vytvořit k tomu veseleji laděný protějšek! Nevím, zda se to bude líbit i vám, jí to tenkrát potěšilo, zmírnilo chmurné myšlenky a o to vlastně šlo především...I ona mi pak mnohokrát oplatila stejně, když jsem to byl já, kým cloumal splín!