|
///
|
|
Je pošetilé mít Tě rád?
|
|
Milé kolegyně. Vy, které máte svoji domácnost, tohle jsem měl pro vás nachystané naživo, leč daly jste mi košem, musíte se spokojit s písmenky na monitoru.
|
|
po západu slunce jenom ležet v trávě a pozorovat měsíc...
|
|
No co...
|
|
... chci ukázat, co opravdu cítím...
|
|
*
|
|
Beze slov/ milovanému - není co dodat
|
|
Co k tomu říci? To nechám na vás...
|
|
A zas jsem si broukal melodii, která přišla kdoví odkud...Tu náhle jsem svým vnitřním zrakem uviděl Tvůj krásný obraz, zvedl ztěžklá víčka a prsty se rozeběhly po klávesách, aby veršem oslavily Tvou snovou krásu! Již pelíšek mne vábí, o Tobě dám si zdát! Ve snech jsme oba mladí a já smím Tě mít rád...
|
|
Polibek mnoho nežádá si,
stačí, když dva se milují,
chuť objevit svět slastné krásy
a něžně žádostivé rty!
|
|
Tohle je můj víc jak čtvrt století starý hříšek! Jsem zvědav, co vy na to!
|
|
Nevím jak vy, ale já mám mnohem raději drobné dárky, které mi někdo dá jen tak od srdíčka, protože vím, že dárce na mne v Té chvíli myslel s Láskou a vložil do výběru i kousek sebe! A o tom je i tahle básnička!
|
|
tolik...
|