....jsou mezi náma takové...:))))

z deky mi vylízal už jenom můj nos a oči, co připomínaly jarní přeháňky...další naděje spadla mi z nebe...a začalo jaro...

jednou něco končí...a něco...končí, cítím to všude, nedokázala jsem se ubránit a nakonec přišlo zklamání, cítím se jako oklamaná malá holka, ale to asi každý, kdo miluje sám...(ještěže mám tuto zpovědnici, vaše oči a vaše empatie:)..děkuju

/ básně / ostatní / svět /

od určitý doby mívám strachy...dneska ráno jsem se s jedním takovým probudila

některé okamžiky dýchají

dneska se dožila stáří jednoho roku...

částečné věnování Bambulce..protože ta asi tuší o čem mluvím;)

...když já ty odchody léta tak těžce snáším, takže v té podzimní melancholii aspoň píšu...

znáte tenhle pocit?

...aneb potichu s probubláváním těla do noci...

ne zrovna můj momentální pocit ze života, ale spíš můj protivník v boji s nekrásnem! a já to prostě nehodlám vzdát!:)

prostě je moje nejoblíbenější...a tak strašně staráááá:D

...protože by to ztratilo to, čemu se říká kouzlo (dvě básničky v sobě a vše s pravdivým základem)

...některý dny...prostě vážně nemají smysl...("jéchecheche!:D:P)

je jednodušší žít v tom svém světě a nebo na jeho protipólu?...Já to vím...

byla jednou jedna holčička ... (omlouvám se, ale nemůžu psát jenom pesimisticky:))

bu!

to nám to ale pěkně začíná...

už nějakou dobu si píšu myšlenky. Pocity. Vzpomínky. Tohle je jedna stránka z mého deníku (anotace: "Bože, nám tak strašně moc chybí láska...")