taková nostalgická. jaksi omylem jsem narazila na recept na tu úžasnou věc, kterou vždycky vařil bratranec, když jsem byla malá a samozřejmě jsem ho hned vyzkoušela. výsledek byl moc dobrý.

pokus o (absolutní) báseň inspirovaný petrem vášou (už zase). mám ráda kubismus.

inspirace - brian molko (meds - placebo)

aby se škatulkátoři nečertili. inspirováno patrickem rothfussem a lidmi, kteří chápu matiku.

Inspirováno spontánním srazem malého prajzského kroužku umělců. Mé prvotní nutkání bylo napsat miniaturu, druhotné sonet o lásce k lidstvu a nakonec vzniklo toto svérázné dílko.

kvír radost, navzdory a vždycky, pampelišky ze spárů mezi dlažebními kostkami.

já nevím

https://www.youtube.com/watch?v=ZDsjQvt2g6o

nebohéma. díky lakomci za inspiraci.

šneci

anglicky, pardon, ale nejak mi to česky nešlo

inspirováno latinou (které nerozumím) ze jména růže

propadla jsem všeobecné tendenci psát nechutné valentýnské básničky.

napsáno v kutné hoře

marzeno vrať se

portrét v černobílé

lepší název nevymyslím, asi.