Ubíjí ji ten obyčejný, ukázněný život, a přece ho má docela ráda, to pohodlí jistoty ze známého, neměnného. Stačí ale jeden okamžik a octne se na klouzačce událostí bez šance zabrzdit či změnit směr. A v tom okamžiku začíná tahle povídka. Z počátku lehkomyslná a povrchní, časem přinášející vážnější téma a temnější atmosféru. Nestojí na logice, i když se o to pokouší, spíš přináší nálady a pocity. Doufám, že se vám bude líbit.

Předesílám, že je to text doslova na facku. Ale neodolala jsem...

Velmi těžko zachytitelný stav. Nedokážu to úplně. Ale pokouším se.

Cestou pěšky do práce ... a chyběl foťák. Tak aspoň slovně.

Dlouho jsem tu nebyla. Tvůrčí i osobní krize. A toto je starší dílko napsané pro Neslyšného Kočkopsa. Severák ví :-)

Některé okamžiky se nezapomenou, zůstávají ne snad v paměti, ale kdesi v člověku, v něm rozprostřené. Krátká vzpomínková věcička.

Každý potřebujeme své šťastné místo. Ať už je někde venku, nebo uvnitř nás.

Zkusila jsem rýmovanou. Poctivě jsem se snažila - s rytmem mám vždy problém. Psáno v mužském rodě (Bůh ví, proč). Taková "lidovka".

Trochu nostalgická letní vzpomínková miniaturka. Na prázdniny, na mého tátu.

Díky za komentáře Meluzině. Zdá se, že to sem vkládám čistě pro ní :-).

Pustila jsem se do hledání krajin mého srdce. Tohle je jedna z nich.

Obyčejné věci se stanou neobyčejnými. Díky těm, kteří to čtou, každý komentář potěší :-).

Jak se asi cítí postavy počítačové hry The Sims? Pro toho, kdo se s ní nikdy nesetkal vysvětlení: jde o virtuální svět, kde vládnete svým lidičkům a můžete je třeba, když se vám zlíbí, nechat i umřít.

Letmý náhled do nově objeveného světa a v ději malý krok vpřed.

Jedna nemocniční.

Pro mne hodně zvláští žážitek. Zkusila jsem ho zachytit. Gloriet (z francouzského gloriette, zdrobněle sláva) je ozdobná stavba v zahradě nebo v parku, obvykle zděná, často ze stran otevřená a tím průvětrná, typicky doplněná o sloupové loubí. (Převzato z Wikipedie).