Velmi těžko zachytitelný stav. Nedokážu to úplně. Ale pokouším se.

Hraju se slovíčky na aktuální téma...

Pustila jsem se do hledání krajin mého srdce. Tohle je jedna z nich.

Možná se vrací mé staré já, možná docela nové.

Jako pokaždé na podzim. Trochu snivě, pocitově. Zdravím po dlouhé době :-).

Každý potřebujeme své šťastné místo. Ať už je někde venku, nebo uvnitř nás.

Stalo se vám, že jste s někým někde byli a zažili to samé a každý si to pamatoval úplně jinak?

Některé okamžiky se nezapomenou, zůstávají ne snad v paměti, ale kdesi v člověku, v něm rozprostřené. Krátká vzpomínková věcička.

Dlouho jsem tu nebyla. Tvůrčí i osobní krize. A toto je starší dílko napsané pro Neslyšného Kočkopsa. Severák ví :-)

Moc vás to tu nečte, ale snad bude mít aspoň Meluzína radost :-) Navazuji na "To jméno nikdy neříkej".

Cestou do práce...

Zkusila jsem rýmovanou. Poctivě jsem se snažila - s rytmem mám vždy problém. Psáno v mužském rodě (Bůh ví, proč). Taková "lidovka".