Nedělní chvilka poezie...

Drabble na zadaná slova: fajnšmekr*gól*super*biflovat (se) *perfektně

Poněkud melancholický písňový text na melodii Amazonky. Prostě jsem si ji broukal a najednou mne napadala tahle slova. Poučný závěr pak už tak nějak vychází z mé záliby v moudrých citátech, zde to byla údajně homérova slova: Čti správně přítomnost a kráčej s budoucností! Myslím ovšem onoho antického básníka, nikoli zdejšího psance...;o)

Oněginská strofa na slova: kufr*krása*jahoda*plat*tanec.

Když Láska prší z nebe, nezbývá než si přát: "Chci věčně mít rád Tebe, věčně Tvou lásku znát!"

Tahle báseň vznikla před lety na kurzu angličtiny, když učitel jako každý rok, vyprávěl o anglických vánocích, stejnými slovy jako loni, a diktoval stejný recept na vánoční pudink - chudý i bohatší...

A něžná provokatérka jistě pochopí!

Často se brouzdám stránkami svých oblíbených autorek a když tak dobiju své baterky, vzniká pak spontánně některá z mých básní... K téhle mne inspirovala má milá kamarádka z kraje krutého severního větru, Rhiana, které tímto děkuji a srdečně ji zdravím!

Nejlepším lékem na splín je Láska... Mé dílko jen připomíná čas, kdy venku tepleji je zas a pranic nám už nebrání vyslyšet touhy volání!

Další z mých rádoby žertovných komentů k básni podobného názvu /"Z peřiny se stalo nebe!"/...

Mít někoho, komu věříš a máš ho rád a on snad má rád Tebe a věří Ti, to je dar k nezaplacení...

Tohle byla jedna z básní, co jsem dal na literu G.P. do komentu k "Veršohraní aneb o měsíci 100x jinak"./Psali to s cecilkou!/ Koment se ztratil a já ji oplakal, protože byla psána přesně v jejich stylu jako 100+1. doplněk...Konec záhady, má to tam dvakrát a já to pokaždé otevřel jinde!/*18.10.2006 a 8.11.2006!/ A těch básní mají nakonec 101 už oni dva!

Kdos mi dnes mluvil do duše, že píšu jen samá klišé, jen o Lásce akorát, ač i jinak umím psát, /Láska prý už míň se cení!/, že upadnu v zapomnění, /zařazen do šuplíčku!/, a tak tedy, božíčku, chci držet krok s Novým rokem, ač ta změna bude šokem!

Písňový text, co mne napadl, když jsem si listoval v knize Bedna od whisky s písněmi Mikiho Ryvoly...

Tenhle něžný úlet je vhodný spíše pro letní dny, kdy se dá sedět u táboráku, ale proč by si na to člověk nemohl vzpomínat i za dlouhých zimních večerů?

Další šok pro vás! Podle básně kamarádky, co i tady má své řádky, jsem svou do komentu psal, teď i vám na pospas dal... Možná trochu udiví, že když o mně každý ví, že jsem muž, píšu jak žena , smutna, žitím unavena...

Srdce na toulkách jsem ztratil, a i když hned jsem se vrátil, hledal tu a hledal tam, jenom pocit prázdna mám...

Bláznivé veršíky, které mne napadly při prohlížení idilických obrázků z tropických krajů, četbě veršíků severky a čarodějky , /což jsou dvě skvělé holky a nadané básnířky z literu/ a vzpomínce na neznámou krásku, kterou jsem zahlédl z tramvaje...

Svět bude dál i když my nebudem! A když nebude, nebudem taky. Tak si užijme světa, dokud ještě jsme...

Ach ty moje romantické úlety...