Inspirováno životem a jednou písní...

A zas jsem si broukal melodii, která přišla kdoví odkud...Tu náhle jsem svým vnitřním zrakem uviděl Tvůj krásný obraz, zvedl ztěžklá víčka a prsty se rozeběhly po klávesách, aby veršem oslavily Tvou snovou krásu! Již pelíšek mne vábí, o Tobě dám si zdát! Ve snech jsme oba mladí a já smím Tě mít rád...

Honza Vyčítal mne dost namíchl tím svým pamfletem na podporu amerického radaru u nás, pro který si ještě půjčil melodii písně složené k oslavě prvního kosmonauta! Tak jsem pro změnu na melodii válečného hitu Quantanamo složil píseň věnovanou Lásce! Ať věčně platí to, co jsem použil i jako název svého dílka! ;oD shane

Postarší dílko, které je aktuální i nyní a vzhledem k předpovědím počasí je zřejmě současně i vzpomínkou na budoucnost, pokud se tedy dočkáme i nějakých nebeských projevů lítosti, ovšem prostých soli.

Ruce pod košilku, do komůrky ptáčka, ať se vrtí chvilku tam, kde je G značka

Zpěvný text o Životě a o tom, že to člověk nemá nikdy vzdávat...

Tahle píseň vznikla díky vanovaso, jejíž báseň i slova pod ní mi připoměly krásnou píseň "Ten vítr, co vál", uvedenou kdysi v trampském sešitku "Šest strun v údolí". A tak tenhle text věnuji právě jí, naší milé kolegyni vanovaso...

Mám zase muzikálové období...

Slyš! Jaro na okénko ťuká, zima si chystá pelíšek, někdo prožívá touhy muka, jiný smí hladit kožíšek...

Když vzpomínky mám, nejsem nikdy sám! Jen si vybírám, na co vzpomínám!

Tahle báseň plná vzdoru mne napadla právě v ono osudné datum loňského roku, kdy i na mne dolehlo cosi neblahého. /Proto ten název!/ A stejně jako v těch, kteří ten masakr zažili, i ve mně se probudil vzdor proti neblahé sudbě osudu! I když depka tvrdě mučí moji duši bolavou, nepadnu jí do područí, mám dost tvrdou hlavu svou! A ač z očí slzy kanou, rty zpívají nový hit: Sny mé krásné, nashledanou! Sejdem se, až bude líp!

Když je mi smutno, tak si zpívám! Někdy známé citovky, jindy si třeba vybavím melodii a skládám si na ni vlastní text. Tohle je další z takových lehkých a snad i trochu naivních písni.// lalala, la lala, lalala, lá, lalala, la lala, lala la lá! la lala lá!//

Na branku duše buší splín, jemuž se člověk nezbrání, bláhové srdce marně sní o novém Lásky shledání...;o(

Člověk tak rád někdy se zasní, do veršů skryje pak touhy své, představou tou mysl se zjasní, osudu vstříc lehce pak jde....

Člověk tak rád někdy se zasní, do nocí zní verš dávných básní... Jistě ti starší poznávají slůvka něžné písně, která sice byla o mamince, ale umožňují člověku snít i o věcech zcela jiných. Já se také zasnil nad jednou básní / od čertíčka/ a výsledek posuďte sami...

Na světě je jen jediná věc, co si nemůžeš koupit za žádné peníze, a to je zavrtění psího ocásku! (Chrt Boris z kreslené disneyovky Lady a Tramp) I když tahle básnička není žádné veledílo, je to takový můj malý hold jediným tvorečkům na tomhle světě, co vás nikdy nezradí!

Rozverné veršíky měly kdysi potěšit smutnou kamarádku. Napsal jsem jí je do komentáře k její krásné, leč smutkem oplývající básni. Snad se zalíbí i někomu z vás!

Myslím, že to je férová nabídka...8-o)))

Na prahu nového roku přeji všem, aby nesmírná Láska, ta pravá a jediná, která je bez váhání schopna všech obětí, vstoupila do jejich života a provázela je v dobrém i zlém. A aby našla trvalý domov v obou milujících srdcích!