V tak trochu melancholické náladě jsem si pobrukoval Žalmanovu píseň "Dej na hrob můj barevný šál" a náhle mne napadly tyhle verše...

Čím je člověk starší, tím více má sklon rekapitulovat dosavadní život a tak trochu i filozofovat. Prostě se s tím vším snaží nějak vyrovnat...A nejsilnější je to právě na počátku nového roku...

Kdo chce, ten mi porozumí i bez dlouhých úvodů...

Helenka Vondráčková zpíval kdysi velký hit: písničku "Chytila jsem na pasece motýlka!" Dáda Patrasová pak na stejnou melodii zpívala: "Chytila jsem na pasece žížalu!" A já, vida příšernou říkánku o klíštěti u reklamy na očkování, jsem složil tohle...

Když je ten den prostý jmen, zmást zkusím čtenáře, z jiného soudku počnu jen... Kdo poznat dokáže autora veršů žertovných, i s poučením arci, proč život shoří jako vích, a nejsou všichni starci?

Verše pro kamarádku k dnešnímu Lásky svátku.

Ze všeho, co věčné jest, právě Láska je nejkratší!

Adresováno všem těm bláznům, co se stále jen za něčím honí, stále nemají dost a život jim mezitím protéká mezi prsty jak tekutý písek...

Báseň k obrazu Kamila Lhotáka „Hřbitov automobilů“ /1943/

Když tichá píseň moře zní, já u kormidla bývám, než zmizí hvězda poslední, zas o tobě si zpívám...

Občas neškodí pokusit se vžít do pocitů druhé strany...

Jaro je tu, co dělat s tím? Jenom si tady trošku sním...

Když se bere život jako muzikál, je všechno hned snadnější! A tak mám teď takové období, kdy si k romantickým melodiím skládám svoje texty. Tohle je jeden z nich. Trochu knižní tulácká moudrost...

Na aktuální téma...

Takový malý romantický úlet, co dopřála mi fantazie má, ač někdy duch by nejraději ulét tam, kde již srdce nic necítívá...

Trochu zasněný písňový text, který už má i svou melodii...

Ať nejen dnes jsou muži k ženám pozorní a milí...:-)

Sonet na zadaná slova 4. kola veršotepárny: pozdrav okolí vzpomínka vlas směr.

Ještě jeden rispet na slova: MOŘE, SVĚTLO, KŘIK, ÚSMĚV, DRUH (forma: ABAB CC DD).