Už jsem si kdysi podobnou básničku napsal. Ale kdykoli se do těch míst dostanu, přepadají mě stejné pocity. Mrežnica je jednou z nejkrásnějších řek Chorvatska. Od dob občanské války má zaminované břehy. Nádhernej a strašně smutnej kraj plnej slunce, vůní, bylinek, vodopádů, ale taky opuštěných rozstřílených domů, pomníčků a všudypřítomných cedulí s lebkami.

Název jsem si bez dovolení vypůjčil od Jeana Giona. ...a nikdo neumřel. Aspoň ne doslova.

. ... . .. ...

Taková momentka z hor na pomezí Chorvatska a Bosny.

by the way

o myšlenkách

Se zavřenýma očima. e-moll

básníkovi

Co už, no... Radši psát tužkou než lopatou.

trochu starší... ...asi tak 13 let. Ale teď se mi nějak hodí do nálady. Název jsem za ty roky nevymyslel a už snad ani nechci...

Rozhodoval jsem se, jestli to nedat spíš do deníku. Měl jsem hroznej víkend. Dvě noci za sebou rozdávat radost, to člověka vyčerpá :-) Sobota, čtyři ráno, dvacet pod nulou, osamělá dodávka a v ní zoufalci s lahví vína, kterou sebrali někde na stole :-) Příště už budu veselejší, fakt!

není všechno jak se tváří

takový chvilkový pocit