trochu podle Steinbecka

Před několika lety jsem zažil zvláštní příhodu. Ještě za šera jsem v mrazivém ránu spěchal na vlak. Na starém mostě jsem najednou zaslechl zvláštní zvuk. Zastavil jsem se a poslouchal. A pak mě napadlo podívat se z mostu dolů. Uprostřed zasněžené řeky stál muž a hrál na housle... Nemůže to s námi být tak špatné :-)

Aby řeč nestála. Jednoduchej obrázek, kterej svět docela určitě nezachrání. Není dobrý mít pořád hlavu jak balón :)

Momentka. Nic zásadního. Někdy je výhoda chodit do práce v poledne. Ráno člověk na běžkách nepotká ani nohu.

opět melancholická...