O návratech. O očekávání. O soše kamaráda řezbáře, která mi učarovala. Tak nějak druhý díl básničky "Tichá"

nemůžu se rozhodnout, jestli nepatří spíš do deníku

milióntádvěstětisícísedmsettřicátášestá básnička o smutné náladě

Zamyšlení inspirované dílkem, které jsem tu nedávno četl.

Pseudočtyřverší. Nepatří k sobě, mají jen stejný rytmus. První řádky nejsou názvy, to se mi jen roztrhl úvodní verš.

Nevypadá, ale není o beznaději. Naopak.

Dlouho jsem se rozhodoval, jestli to sem dát - ta básnička už má věru nárok na důchod :-) Ale zjistil jsem, že ji mám strašně rád...

pocit

nic v tom nehledejte :-) básník chtěl jenom říct, že se mu tento způsob zimy jeví poněkud podivným a radši by už jaro. Nějak se mu do toho povedlo zamotat i lásku k jeho ženě, neb seznal, že bez lásky jara prostě není :-)

kde se vzala, tu se vzala

Zas trochu naivní. Podle jedné z nejoptimističtějších písniček, co znám. Promiňte :-)

dvě krátké poznámky napsané pro sebe