Dvě Haiku na téma polibek.

Po delší odmlce jedna ze začátku semestru...

Dala jsem na přání a další báseň vkládám v češtině. Možná není stylisticky dokonalá, ale co už...

Dříve jsem to tady nemohla dát... Teď už to nebolí. Ani ty zlé vzpomínky...

Jedna z mých starších. Když je někdo nehoře, musí jít dolů. Co se stane pak?

Tohle mě napadlo, když jsem šla spát. Třeba se vám to bude líbit.

Nevím, kam to zařadit... Byl to náhlý nápad, snad se vám bude líbit.

reakce na rozchod

prostě jsem to potřebovala napsat...

Každý má svůj důvod (často podivný, proč se tak věci dějou), své "es muss sein", jak už napsal Beethoven nebo Kundera.

Náhlý nápad. Smutné zamyšlení.

Soubor tří básní označujících tři velká zklamání. Psáno v průběhu let.

Neměli bychom zapomínat na magii minulosti.

Byly mraky a neviděla jsem Měsíc, který zmizel...

Tohle je krásná vzpomínka na jeden teplý večer na břehu řeky.

Obejmi mě, prosím!

Inspiraci mi poskytl Aleš Valenta v soutěži Star Dance.

A takhle to dopadá.

Snad neskončíš stejně.