Černá vrána

Už si pro mě přišli funebráci,
už vydávám se na poslední štaci
téhle komedie
Vylétám sama jako černá vrána,
směju se, lítám vám nad hlavama.

Jak moc ten pohled vaše srdce bolí:
místo plátna rakev a já v hlavní roli
černýho biografu.
V poslední řadě mezi ní, mezi mnou
zakrákám ti soustrast upřímnou

a odpustím ti, že jsi v jednom kuse
chodil vždycky s křížkem po funuse
a až na dnešní den
nepřinesl mi nikdy ani květinu.
Teď čechrám si své peří ve stínu

na stužce kytky čtu si to slovo známé,
v množném čísle stojí tu ,,vzpomínáme“
ale ty jsi sám.
Ale možná ne tak úplně zcela
možná přece bych se jen otočit měla.

Najednou cítím, jak přicházím k sobě
v posteli ležím místo v chladném hrobě
a jsem tady zas
a v polospánku volám: ,,Tak postav slavobrány
budem spolu věčně chovat černý vrány!“