Romadur

venku zima
bolavé ruce
a zkrácené žíly
někdy mi připadá
že na nohou drží mě
už jenom pocit víry

jak doma dám si romadur
strouhaný na malé kousky
a k tomu pivo Mušketýr
protože v krku mám sucho
jak dromedár
po celém dnu v poušti

v té poušti
ve které se neodpouští
kde hlad a žízeň
nikdy tě neopouští
kde marně hledáš přízeň osudu
plácáš se jako ryba na suchu
a němé otazníky
visí nad tebou ve vzduchu

když pak doma večeřím
u stolu
obzor hoří vášní
všechno mi přijde zvláštní
všechno mi přijde vážný

poslouchám básně o míru
a dásně v měkkém sýru
měkkém jak sametová revoluce