Někdy je láska, která zbývá

láska je jediná mánie
která mi po tobě zbyla
podezřelá změť
poslední vysypaná cigareta

když ti občas spílám
nemyslím na Moravu
kterou jsem opustil
jako ty mě

bylo to jinak
já byl v právu!
z lásky

ale v okrasný jeskyni ve tvý duši
nezbyl jedinej krápník
byly to totiž pouhý rampouchy
a popraskaly
již se neslijí, nevymrznou znovu
sfoukne je vánek
nedopadnou dolů
nikdy
už nikdy

zůstanou viset na pomezí
tak jako já
v hlavním městě bez tebe
touhou rozemnutý v dlaních
ale co na tom, zmizím
a nemám strach
rozdrobím se sám

jestli mě whiskey nezachrání, tak už nic!
jen ti chci naposledy říct:

od teď je chlast můj syzygos
plus milión milenek
hořkejch papiros