V metru

Každej má svý malý štěstí
kafe, boty, ratolesti
jenom mě netrápí vnoučata
jsem učitelka přihřátá...

Chci tě opět vidět v metru
v těsným mohérovým svetru
jak ti zimou tuhnou bradavky
klidně přejedu tři zastvávky

Když přisedneš si na Míráku
nic nebrání mýmu zraku
dívat se ti na ruce
co drží Oněgina v azbuce

Snad jmenuješ se Taťána
miluješ od večera do rána
nad postelí v barvě duhy
naše vlajka s šesti pruhy

Pod ní v rouše evině
zveš mě k sobě nevinně...

Místo toho mám jen poznámku
napsanou dlaní na spánku...



Proč nežijem v zemi za duhou
kde jedna žena pro druhou
přijde pozdě do kolbenu
pro cizí ruku na kolenu...