CV

Music: The Dandy Warhols: Not if you were a last junkie on Earth.
http://www.youtube.com/watch?v=9mgjZK46_uw


I.
Bouchly dveře. Jiříček zvenku narazil kufrem – loďákem – do futer a hbitě seběhl pět pater. Stála u okna za záclonou a nenápadně ho pozorovala. Obrátil hlavu a fixoval okna do ložnice. Ucukla, jako by ji přistihl při něčem zakázaném ( je zakázané špehovat svého vlastního manžela po sedmnácti letech soužití?) a v hlavě jí rezonovala jeho slova: Je obyčejná. Obyčejná. Obyčejná

II.
Bývala excentrik a zakládala si na tom. Nosila fialové vlasy, na zkoušku z filozofie přišla v šatech nápadně připomínajících záclonu a sklidila za to bouřlivý aplaus (zkoušející docent Pazdera, kandidát věd, už tak nadšen nebyl). „ Teda Jolano, ty jsi číslo,“ řekl ji pak Jindřich ve Větráku, hospodě v areálu kolejí na konci zkouškového, kdy vyrazili její spolužáci zapíjet (ne)úspěchy. Neznala ho, ale ještě tu noc se seznámili. Chvíli to spolu táhli – smysl jeho života: alternativa a gender, vystup ze stáda a neboj se být svá – slova, kterými končil jejich milování, zatímco se natahoval po cigaretě z konopí. Poslechla ho. Protestovala proti pokusům na zvířatech, odmítala používat kosmetiku a raději trhala za úplňku heřmánek na rumišti za kolejemi ( květiny necítí bolest). Objevila indickou restauraci dříve než zbytek tohohle mizerného státu a chodila do ní pravidelně každou středu. Sedávala sama v boxu a rozhlížela se po poloprázdné místnosti. Když ji yuppíci vyhmátli, přestěhovala se o kus dál do čínské, pak do thajské, nakonec do korejské. Našli ji všude. Potom už nebylo, kam by šla. Jezdila na koncíky, brojila proti globalizaci ( vymlátit výlohu mekáče je ten správný existenciální nářez). Poslouchala s ním techno, pak přešla na folkařinu. Lakovala si nehty na černo. Emo ji nikdy nechytlo. Nebyla členem stáda.
Bylo to ONA a ON.
SVÍ A JEDINEČNÍ.
Ve třeťáku se vyboural v autě, protože byl SVŮJ, kašlající na pravidla prostě SVŮJ s 1,95 ‰ v krvi.
Začala cestovat. ( Jízda na plný plyn. Noha na pedálu. Dravé mládí. Neohlíží se. Na nikoho. Na nic.)
Vzala si Jiřího. Každý holt někdy udělá osudovou chybu.

III.
„ Unavuješ mě,“ řekl jí s klidem sobě vlastním, když na něj v kuchyni ječela, jak si to představuje. Podvádět. A s takovou cuchtou.
„ Já?“ zarazila se. Na několik vteřin bylo v místnosti absolutní ticho. ( Mráčková v třetím patře sleduje Ulici).
„ Jistě. Asi ty, když tě opouštím, ne?“ Sarkasmus, to bylo jeho. Kdyby tohle byl studijní obor na vysoké, promoval by s červeným diplomem.
„A můžeš mi říct, čím je výjimečná ona?“ Napřímí se a shlédne na něj z výšky stoosmdesáti centimetrů. ( Začíná plešatět. Ještě pár let a bude mít hlavu jako Kojak)
„ Tím, že výjimečná není,“ dodá s klidem a zakousne se do jedné nožičky párku, která leží na talíři na stole. Nestihl si ji ohřát a pojídá ji studenou.
„ Co…cože?“
„ Slyšelas. Lepší žít s cuchtou než s hysterkou,“ utne debatu, dojí párek a zvedne se.

IV.
Po deseti letech manželství s hrůzou zjistila, že vypadá jako usedlá domácí puťka. Jednou za čas to přichází a znají to všichni. Nespokojenost, krize středního věku, frustrace. Je jedno, jak tomu říkáte. Dostihne vás to. Bez pardonu. Třeba jednoho podzimního listopadového rána. Když vstávala, ruplo ji v kříži a v zrcadle zahlédla Erbenovu Polednici ( o berličce, hnáty křivé, pod plachetkou osoba) s váčky pod očima - v záhybech kůže se ještě držela noc, zatímco slunce nakukovalo do místnosti přes stažené závěsy. Nebude stárnout, rozhodla se. Nechala se obarvit na fialovo a koupila si černý lak na nehty. A novou záclonu. Dala se na buddhismus a cvičila pilates. Ukradla synovi ze sáčku, který tak pečlivě schovával pod postelí ( myslí si, že neví) trochu trávy a zručně z ní ubalila cigaretu. Podepsala petici proti radaru. Jenže už to nebyla sranda, kdepak, bylo to mnohem, mnohem horší. Bylo jí skoro čtyřicet!!! Byla stará.

V.
Podal žádost o rozvod. Jako příčinu uvedl, že s ní prostě nemůže žít. Prostě nemůže. Její excentrické chování ho dovádí k šílenství. Nehodlá žít vedle ženy, která se chová na osmnáct, zatímco jí je prokazatelně minimálně jednou tolik ( občanka nelže). Nechce ztratit zbytek zdravého rozumu. To, že má milenku – obyčejnou šedou myš – do žádosti neuvedl.
„ Dospěj už proboha, dospěj!!“ Řval pro změnu on na ni, když váhala s podpisem úředního dokumentu, který před ní hodil při jedné ze schůzek v kavárně nedaleko práce. Podařilo se mu shodit srandovní malý hrníček s kávou, která udělala na její kožené sukni nechutný flek.
Zvedla prostředníček a ukázala mu ho před celou tou nóbl kavárnou. Podepsat odmítla.

VI.
Když si večer masírovala unavenou tvář a snažila se zamaskovat druhou bradu pomocí extra super krému s kolagenem, ušklíbla se. Být jiná, být svá není pro každého. Tím méně pro Jiříčka. Individualita se cení. Jízda v protisměru bez bezpečnostních pásů je strašná fuška. Ne každý na ni má. Ani ona už ne. Je stará a opuštěná.
Možná by se měla podepsat....snad zítra?