korálek: děkuji, jsem ráda , že se líbí

Tuhle mám nejrači

Líbí se mi, moc

Deer: víš, s trochou nadsázky, to je o tom, že život není jen pohádka, kdy sedíš se svou láskou každý večer u sklenky vína a sděluješ si svoje pocity, stesky i radosti.. jsi dost mladý, takže jsi ještě neměl dostatek času, aby odezněly některé věci a otevřela se brána novým pocitům.. jednou si i ty sám třeba rád sedneš před tu telku, místo, aby jsi musel poslouchat tlachy svojí manželky, které tě za ta léta už začaly unavovat :))

Nejsme národ žvanilů a alkoholiků :D Jsme jen národ, který se tak jako zbytek světa (alespoň ta část, která je pokryta připojením k internetu nebo jinému médiu) chytil do pasti.
Média se nás přesně k tomuto snaží vyburcovat. Vždy, když se na nějakou takovou show náhodou dívám, jako bych slyšel: "Podívej, jak se ti idioti hádají. " Nebo: "Podívej jaký je to hňup, ožere se, sedne za volant a pak se ještě tupě vymlouvá".
Servírují nám lži a my jim to žereme a ještě se nám to líbí. Je přece o tolik jednodušší nadávat jiným a poukazovat na jejich chyby, než se podívat do zrcadla.

A přitom, kdybychom tu televizi ani nezapínali a raději si sedli s rodinou nebo někým blízkým u sklenky něčeho léčivého s ledem a popovídali si o tom dobrém co se nám v životě děje. Jak krásně by se nám najednou žilo. ;)

taron: ach, to jsi řekla krásně :D heleď, třeba nás mají jako dobrou komedii a pouští si nás večer před spaním.. proč by se motali do děje, když se baví? :))

Amelie M.: Neexistují, jinak by tu už byli :) a nemají takové zbraně, zbraň na lidskou blbost není, nemůže být, protože tu zbraň si musí vytvořit jedině ti blbí a ti to pro svou blbost neudělají :)
Jo a tou zbraní je " přemýšlet " vono to sice trošku bolí ale kupodivu by to ani lidské životy nestálo a ani nervy .
škoda slov.

Máta.. třeba pozůstatek něčeho dávného? :) kdo ví..

fíha, fakt kvalita.
Klobouk dolů, líbí.

Amelie M.: Díky, jsem ráda, že se mi to popsat podařilo. Ano, nejspíš to chápu, jsou to věci které se zaryjí hluboko pod kůži, někam odkud to nikdy nikdo nedostane. Ač jsem nikdy ve válce nebyla, mívám občas podobné stavy, ale když se nachomejtnu k ohňostroji, panika, strach, pocit, že se musím bránit, že mi jde o život...

jejda, milé, něžné, romantické :)

taron: není spíš otázkou, jestli ONI existují, místo, jestli mají takové zbraně? :D

máš pravdu s tím, co píšeš u druhé sloky.. díky za zastavení ;)

Máta: no však.. o to v té básni tak nějak jde.. když se nezničíme vlastní blbosti a někdo nám od té blbosti pomůže, zničíme se vlastně svou falší.. :)

ou,wau, jé
no, to je nářez.
Odpověď k první sloce - ne, nemají zbraně proti blbosti a kéž by měli, kéž, kéž.
druhá sloka- ano, chybně, neúplně vnímáme, nejsme schopni vnímat v celých souvislostech - proto ta hrůza kolem nás...
trojka - jdem do vesmíru ? No, co když bychom měli jít spíše do sebe - mikrokosmos, nebo třebas i sebemikrokosmos - svojskost?
třetí sloka je nejúžasnější, musela bych ji zkopírovat celou - sami explodujeme, obětní hvězdy, dusící se v nesouladu.

Excelentní!!!

Nejsou nutní návštěníci z jiných planet, myslím, že zničit se zvládneme sami.
A poslední sloka - cítím to velmi podobně, možná stejně.

popsáno to máš fakt hezky.. i ten jeho ochranitelský postoj.. kdy jí ponechal pocit důležitosti a přitom jí možná zachránil..

Máta: k pocitu, že jsi ve válce.. dodnes, když je bouřka a hřmí, brácha má nepřítomný pohled.. připomíná mu to střelbu.. kolikrát se tam takhle probudili, když bouřilo a bláznili a šli se bránit, než se uklidnili s tím, že se nic neděje..

Amelie M.: Díky ti, za ten pohled z druhé strany. Ono nemusí jít přímo o život, o ten jdem vpodstatě každému z nás každý den, ale ten pocit, že jsi ve válce... v boji...

tohle už jsem četla.. neumím se k tomu pořádně vyjádřit.. snad jen, že napsané je to dobře.. poté, co můj brácha strávil dva roky jako voják v iráku, dokážu si to představit.. oni sice nebyli tak blízko smrti (i když..) .. ale k podobným situacím tam docházelo velmi často..

vanovaso: Díky, mě se "ran" líbí :)
Lenča: Děkuji!