Krásně napsané, nemoci ani zavřít oči, ne a ne... chceme zavírat oči a nejde to, vlastně je nechceme zavírat, ale zavíráme :)
no jo no, dá se tím zjistit, že naše problémy jsou prkotiny a může být hůř, leč ty prkotiny prožíváme sebehyteričtěji :)
prostě jsme jen lidé, nic víc, nic míň:)

zřejmě chodíš domů z práce o půlnoci, že máš tak chmurné myšlenky:))

Jiří Turner: Jsem moc ráda, že tě oslovila. A s tou formou máš pravdu - začalo to uspořádaně, ale pak mi ty obrazy nějak zdivočely a ne a ne se poskládat do uhlazených veršů. Zkoušela jsem je zkrotit, ale nepovedlo se, asi jsem neměla dost trpělivosti.

Yana: Děkuji, taky to vnímám jako realitu, kterou bychom sice radši neviděli, ale... prostě i tohle jsou Vánoce, aspoň občas a aspoň pro někoho.

Zamila: Díky, díky. zajímavé, že čteš starého Homéra.

Antiadvedtní kritika mě, jako nepřítele komerčních vánoc, oslovila. A o to, předpokládám, šlo. Poezie nemusí vždy jen hladit, rozněcovat fantazii ,jitřit prchavé emoce...
Ladila by mně k tomuto žánru uspořádanější forma, ale rozumím tomu záměru.

To mě povzbudilo :) Luxusně mi to zní

Lidé, co mají rádi zvířátka tak jako Ty, nemohou být špatní! ;-)

Amelie M.: Pejska jsem nikdy neměl, ale zažil jsem odcházení u menších tvorů, např. u králíčka, miláčka rodiny nebo u andulek. Vždycky je to těžké loučení...:-(
Jsi zřejmě fajn holka a je od Tebe hezké, že poskytuješ azyl pejskům z útulku, zvláště v tomhle čase! Ať Ti Tví noví kamarádi přinesou radost a i oni se cítí u Tebe dobře...;-)

Když čtu takovéhle básně tak jen doufám, že za x desítek let budu umět alespoň z poloviny tak krásně vyjádřit kouzlo lidské citu. Geniální :)

otazník: No, já bych asi slečně snů do ouška šeptal spíše o tom, jaká je ona a co pro mne znamená, případně i čím bych rád byl pro ni! :-)

Zamila: No, měla by ses teď věnovat tomu kocourovi z literu, co Ti Am* našla, literární klenote! O:-)

shane: To by se Ti tak líbilo :-P

Já jsem na jednu stranu ráda, že to všechno vidím a čtu a vnímám, o to víc si vážím života a o to víc a plněji se snažím prožít každou jeho vteřinu. Ale je fakt, že to všechno na světě vypadá jak souhra náhod a docela "obyčejný" boj o přežití. Na jednu stranu to člověka ničí, na druhou stranu to zušlechťuje duši. Neměli bychom zavírat oči před něčím, co se děje druhému - ale nám to jenom kazí den ...

Zamila: Medice te ipsum! ;-)

Severak: Jj, hezkejch smutnech písní znám taky dost...;-)

sushi: máš naprostou pravdu.. ;) asi je to svým způsobem takový obranný mechanismus, zabývat se v první řadě vlastními problémy, i když se někdy mohou zdát být menší..

Horší je, když nějaká "větší věc" - která by se pořád v poměru k těm, co člověk vidí v médiích dala považovat za malou - zasáhne takřka do tvého okolí. Nemůžou mě přestat trápit spory s těmi, které mám ráda, nemůžu přestat myslet na vánoční dárky a jako středoškolák ani nemůžu přestat shánět učení a vysokou školu - ačkoliv mám v hlavě alarm, že pár metrů ode mě se děje něco mnohem, mnohem horšího.

taky noviny nečtu.. a zprávy už skoro nesleduju.. na netu na mě občas něco vyskočí.. ale stejně, jak píšeš.. někdy se tomu prostě v běžném životě stejně nevyhneš..

Přesně proto ty noviny už nečtu. Zprávy sleduju jen koutkem oka a jen na internetu.

Problém je v tom, že to utrpení je vidět i tak. Stačí projít na Andělu a vidět všechny ty bezdomovce, brrrr.... Hrůza.