Yana: Ani nevím, jak na takový komentář odpovědět. Kdybys mi ho řekla osobně, uviděla bys, že se rdím. Děkuji.

Líbí se mi takové melancholické básně i když se dělám že jsem nad věcí, čtu ji opakovaně a není v ní místo které mi nezní, není v ní verš, který by mi nepřišel na svém místě a líbí se mi i rýmování, takové dílo u mě není hodno kritiky

Timothy A. Postovit: Yana: Je to tak, sny o snech přichází asi tak nějak s časem :)

Timothy A. Postovit: myslím že tomu nerozumíš proto, že tvé sny mají dost času na splňování, kdežto náš čas už tak dlouhý není a to si myslím že je vyjádřeno v druhé části, tedy v poslední sloce, jsme tím životem už trochu omlácenější než ty

Ani já to asi neumím dobře vysvětlit, celá ta básnička je jakýsi sen propojený s jakýmisi emocemi. Těší mne, že se ti líbí.

Nádherná opravdová poesie s velkým P, na můj vkus. Jediné čemu moc nerozumím je fakt, že jste podle mě v básni dost podrobně popsal specifika toho snu a pak najednou píšete, že vlastně nevíte jaký je.. ale to je spíš můj dotaz. Vytknout se tomu nic nedá, protože je to nádhera!)

Lenča: vanovaso: miluji taková místa a tohle obzvlášť, díky

Jiří Turner: jsem potěšena že nezní vykonstruovaně, byla dnes vlastně dotvořena, proto tam určitě vnímáš ty dvě roviny, každopádně jsem ráda že působí

Ta báseň má hezkou atmosféru. Chápu, že tento způsob vyjádření se nemusí řídit nějakými přísnými logickými pravidly, ale přesto nechápu, jak může( i obrazně a personifikovaně) něco padat, jako když vážka něco odmítá. Dokážu si padání představit různými příměry, ale nedokážu si představit padání jako odmítání.

Celkově se mi tvoje báseň líbí, jen příliš nerozumím protismyslným obratům.
Zamotávám se...
proti své vůli,
proti kořenům
vztažným
I když chápu metaforu takového obratu, zamotávání se si i v obrazné rovině dokážu představit s něčím, v něčem, ale už ne proti něčemu . Stejně tak jakoby mezi verši "k nekonečným nocím" a "nebyli jsme sami" něco chybělo. Něco, co ty dva verše spojuje.

Lenča: Ďakujem.

vanovaso: Těší mě, že Tě oslovila :)
Smajlíky nedáme!:D

Lenča: Děkuji

Ailin: Díky za tip, kouknu :)

Krásné :)

Zajímavá báseň, jakoby vytvořená ve dvou prolínajících se obrazech. Prvním je emoce z místa a druhým asi dodatečná úvaha o tom místě i o té emoci. Mám rád, když se v básni prolíná více rovin, zvláště pak, když celek působí nevykonstruovaně a opravdově.

"Mám nadání na špatné rozhodnutí" :)
Ona i ta "špatná cesta" má vždycky něco do sebe.
Krásná báseň od srdce :)

Smutné, ale ze života. Krásně vyjádřené.

Příjemně hravá :) S filozofickým nádechem...

Taková místa miluju. Na povrchu vypadají tak mrtvě, ale dýchá z nich život, to všechno, co viděly... Nádherní, tajemní, majestátní němí svědci :)